Není to tak dávno,
co jsme s kamarádkou Lucií seděly v jedné z brněnských cukráren u
dortu a pozorovaly fádní květinovou výzdobu na stolečku pro dva. Najednou
se mě zeptala: „Představ si květinářství. Co se ti vybaví jako první?“
Odpověděla jsem pravdivě. „Kýbl s odkvetlýma růžema, nejspíš někde
v nákupním centru.“ Zlehka se zavrtěla na židli a začala přemýšlet nahlas.
O kytkách, které cestují stovky kilometrů, nevkusných květinových vazbách,
stereotypním sortimentu a nakonec i o tom, že to přece musí jít i jinak.
O pár týdnů později
jsem se vydala pro kytici mámě k narozeninám. „Květiny má ráda, tak se
plácnu přes kapsu a dám jí něco fakt pěknýho,“ říkala jsem sama sobě a
s chutí vyrazila do květinářství „tam co vždycky“. Floristka
vyslechla moje zřejmě příliš obecné přání, udělala piruetu a na pult u kasy
vyskládala hromadu gerber v několika odstínech růžové, nerozkvetlé tulipány a
modré (!) růže v kombinaci s čímsi, co vypadalo jako mikroverze listů od
palmy. „To by se mamince mohlo líbit,“ řekla bezelstně a začala rovnou vázat.
Stála jsem tam, Alenka v říši divů, a usilovně přemýšlela, jak z toho
vycouvat. Vzpomněla jsem si na Lucii a na její nespokojenost s tím, co
jsem právě prožívala v přímém přenosu. Kytku jsme nakonec společnými silami
uvázaly, ale abych byla upřímná, takhle jsem si to nepředstavovala.
Ještě dlouho potom
mi vrtalo hlavou, jak s touto zkušeností naložím a kam půjdu pro květiny
příště. Rozhodla jsem se pro průzkum trhu a rozjela pátrání po květinářství,
které by splňovalo moje kritéria v oblasti estetiky, ale například i z hlediska
ekologických stop, které jeho provoz vytváří.
Samotnou mě
překvapilo, že alternativa existuje a co víc, není jen jedna. Co všechno jsem
během svých pátracích cest objevila a jaká jsou specifika květinářství „mimo
hlavní proud“ se dozvíte už v pondělí 30. 5. na stránkách muniMEDIA (http://munimedia.cz). A možná budete příjemně
překvapeni.
PS: Na závěr pár fotek jako důkaz, že nekecám!
