Málokdo si v dnešní době sedne doma se sbírkou básní. Skácel, Seifert, Nezval, Holan a další jsou pro většinu lidí jen jména, na které si matně pamatují ze školních učebnic nebo strašáci, o kterých doufali, že si je nevytáhnou u maturit. Každý se bál, že bude muset odpovídat na absurdní a dnes už často vysmívanou otázku: "Co tím chtěl básník říci?" Poezie v dnešní době nepobuřuje, nešokuje ani nedobývá dívčí srdce. Podle Blanky Fišerové, zakladatelky projektu Guerilla Poetring, poezie stále žije, ale často už ne v papírové podobě. Je naopak živější, ale v jiných formách.

Od této myšlenky se odráží celý projekt Guerilla Poetring, který vznikl před třemi lety. Cílem je vylepovat básně v ulicích, a přiblížit tak poezii obyčejným lidem nebo jen tak někomu zpříjemnit den několika verši. Aktéři guerilly vylepují básně všude - v parcích na lavičkách, na chodnících, ve výlohách nebo na autobusových zastávkách.

"Provokace spočívá v něčem jiném, než v ničení věcí. Spíše v tom, aby se člověk v daném okamžiku, kdy báseň najde, zamyslel. Nejde o to posprejovat celé město, ale třeba upozornit na to, že ve veřejném prostoru se v dnešní době nesmí skoro nic," říká Blanka Fišerová. Po našem rozhovoru se Blanka vyšplhala na sochu vodní víly na brněnském Obilním trhu a umístila jednu za svých básní kamenné dámě přímo do klína.

Více o celém projektu se dozvíte v rozhovoru s Blankou Fišerovou. Může se z guerilly stát mainstreamová záležitost? Je v dnešní době ještě místo pro poezii? Jak Guerilla Poetring vůbec vznikla? To vše se dozvíte zítra na muniMEDIA.